Bůh požehnal Islandu? Ne, jednoduše zvítězila revoluce a zdravý rozum

Obrázek uživatele red
Islandský prezident Ólafur Ragnar Grímsson

Jak se stalo, že Island, který byl zadlužený tak, že svým občanům ani neměl co dát jíst, že „ten“ Island ani ne pět let po bankrotu skoro zapomněl na nezaměstnanost a jeho ekonomika jen kvete? Islandský prezident Ólafur Ragnar Grímsson na nedávném Světovém ekonomickém fóru v Davosu odpovídá na otázky reportéra televize AlJazeera:

Reportér: Až dosud jediným kousíčkem naděje pocházejícím z této Davoské konference je prezident Islandu, který stojí vedle mě, Ólafur Ragnar Grímsson.

Pane prezidente, proč jste takovým majákem naděje? Proč Island přežil to, v čem Evropa selhala? Co děláte jinak?

Prezident: Myslím, že to překvapuje hodně lidí. Před čtyřmi lety jsme byli příkladem selhavšího finančního systému číslo jedna, ale teď jsme zase v zotavení, s ekonomickým růstem a s velice nepatrnou nezaměstnaností. A já si myslím, že tím hlavním důvodem je to, že jsme byli dostatečně moudří, že jsem si uvědomili, že tohle je také fundamentální sociální a politická krize. A po tom všem jsme nepostupovali podle tradiční, převažující ortodoxie Západního světa posledních 30 let. Zavedli jsme kontrolu měny, nechali jsme banky zbankrotovat, poskytli jsme pomoc chudým a nezavedli jsme zbídačující opatření v tom rozsahu, jaký vidíme v Evropě. A výsledkem je po čtyřech letech to, že Island se těší z pokroku a zotavení, což je velice odlišné od ostatních evropských zemí, které utrpěly finanční krizí.

Reportér: Co ale vaše politika nechat banky padnout? Fungovala by i ve zbytku Evropy?

Prezident: Myslím, že ano. Protože se často lidí ptám, proč považujeme banky za něco jako posvátné chrámy moderní ekonomiky, proč nejsou banky něco jako aerolinie, telekomunikační společnosti aj., kterým se dovoluje, aby zbankrotovaly, když se chovaly nezodpovědným způsobem? Ta teorie, že musíte vykoupit banky z dluhů, je teorií o tom, že bankéři si užívají svého vlastního zisku z úspěchu a pak nechají obyčejné lidičky, aby nesli břemeno jejich selhání přes daně a zbídačujících opatření. A lidé v souladu s demokratickou linií tohle dlouhodobě neakceptují.

Reportér: Ale tady v Británii do velkém míry závisíme na finančním sektoru, ne?

Prezident: Tohle je zajímavá otázka, protože jednou z věcí, o které jsme se z kolapsu bank na Islandu poučili, je to, že islandské banky stejně jako britské, americké a další banky jsou high-tech společnosti, které najímají inženýry a matematiky, počítačové vědce. A pak když padly, tak inovativní části naší ekonomiky, high-tech sektor, IT sektor ve skutečnosti začaly rozkvétat. Ty si v posledních třech letech vedly daleko lépe, než kdykoliv před tím. Poučení z toho tedy ve skutečnosti je, když chcete, aby se vaše ekonomika stala konkurenceschopnou v inovativním sektoru 21. století, tak je silný finanční sektor, který z těchto sektorů odebírá talenty, a to i když je to úspěšný finanční sektor, ve skutečnosti špatnou zprávou, když chcete aby vaše ekonomika byla konkurenceschopnou v oblastech, které jsou doopravdy obory 21. století, v informacích, inovacích, technologiích a v IT.

Reportér: Pane Grimsone, opravdu vám velice děkuji.

Prezident: Děkuji mnohokrát.

Zdroj: ac24.cz, AlJazeera, ČT. Video v původním znění bez titulků zde.

Mimochodem, Islanďané vyhráli další kolo: za chyby politiků a bankéřů platit nebudou. Soudní dvůr Evropského sdružení volného obchodu (ESVO) totiž nedávno ve sporu mezi Islandem a Evropskou komisí rozhodl ve prospěch Reykjavíku. Island tak vyhrál důležitý spor o náhrady vkladů Britů a Nizozemců ve zkrachovalé bance Icesave. Soud Evropského sdružení volného obchodu rozhodl, že jim Island nemusí nastřádané peníze vracet.

Británie a Nizozemsko se po krachu islandských bank rozhodly nahradit svým občanům ztracené vklady u Icesave a poté žádaly po Reykjavíku, aby jim celkem 5,4 miliardy dolarů proplatil. Islanďané však ve dvou referendech platit odmítli s tím, že to není problém občanů, ale bývalých politiků. Obě země pak podaly na Island žalobu u soudu Evropského sdružení volného obchodu. Icesave byla pobočkou banky Landsbanki, jedné z trojice velkých zkrachovalých bank v roce 2008.


V článku Islandská revoluce – model, kterým se zvolna inspiruje celá Evropa jsme odkazovali na snímek islandského dokumentaristy Helgi Felixsona, omylem jsme však vložili kód jiného, také velmi zajímavého snímku. Omlouváme se a napravujeme svou chybu.

Bůh žehnej Islandu (2009) – Islanďané až donedávna nevěděli, co je bída. Žili ve státě, který byl pokládán za jeden nejstabilnějších a nejblahobytnějších v Evropě. Téměř ze dne na den však přišel čas, kdy se zatajeným dechem počítají výdaje za jídlo, mnozí z nich musejí prodávat své domy, odejít pracovat do zahraničí či dokonce vybírat popelnice.

A zatímco Island je z nejhoršího venku, Česká republika jde pomalu ke dnu. Teď pro změnu vybírají popelnice Češi.

Čtěte také Češi se opět složili a vyplatili půl miliardy partajím, za co?

A veřejný dluh České republiky vytrvale roste. 

O společném postupu i o tom, co může každý jeden z občanů pro změnu k lepšímu udělat, lze už nyní diskutovat na podpůrném webu prozatímní vlády http://exiloveforum.cz.

Rate this article: 
Average: 5 (7 votes)